Společnosti mohou mít, docela bychom i mohli říct, neomezený rozsah co do předmětu podnikání. Od výroby potravin, po tkalcovství až k poradenství, všechno tohle mohou společnosti dle platného českého práva zastávat. Předměty činností jsou upraveny v Živnostenském zákoně snad ve 4 přílohách a každý si tak najde to svoje.
 
Některé firmy se specializují na vymáhání pohledávek – zejména se jedná o ty případy, kdy věřitel nechce vymáhat dluh sám a nechce se tím vůbec zaobírat, a prostě pověří společnost, aby dluh vymohla za něj. Některé firmy se sice tváří, jakože právu rozumí, a ony možná tomu právu rozumí až příliš dobře, dokonce tak dobře, že dokáží z věřitele odřít i ty zbytky majetku, co mu zůstaly.
 

Když není co

Vezměme si příklad, kdy věřitel pověří takovou společnost, aby za něj vymáhala pohledávku u dlužníka, který ale žádný majetek už nemá, je například v insolvenci, vyhlásil osobní bankrot atd. Co vlastně taková společnost udělá, když zjistí, že už není co brát? No sice v praxi lze takovým případům předcházet, ale pokud se zaměříte čistě na znění zákona, můžete najít jisté skulinky. Společnost udělá jednoduchou věc a tedy že dluh postoupí někomu, kdo pohledávku tedy určitě nezaplatí, budou mu neustále chodit dopisy a společnost se bude chovat jako by se nic nestalo a vše jde podle plánu. Většinou se dluhy přenášejí na ty osoby, které často nemají ani trvalé bydliště, například bezdomovce.
 

Jaké jsou v tom důsledky pro „klienty“ takového byznysu?

Klient často platí společnost za vymáhání „nevymahatelné“ pohledávky a ani o tom neví. Účet se tak šplhá do statisíců, aniž by společnost vůbec nějakou práci udělala. Často ani společnost nemusí vůbec prošetřovat daný případ, jestli jde o pohledávku vymahatelnou nebo ne, prostě jen zakázku přijme a dělá, jakože něco dělá.
 
Pokud jste se tedy uchýlili do péče nějaké takové společnosti, nejdříve si skutečně zjistěte, jakou má reputaci a nechte si neustále zasílat zprávy, jak jde vymáhání pohledávky, načež vše vždycky překontrolujte.