Banky jsou při sjednávání úvěrů nekompromisní a jejich přesně nadefinované tabulky určují, kdo na půjčku dosáhne a kdo naopak odejde s nepořízenou. Důležitá je hlavně bonita žadatele, kterou definuje hned několik faktorů a každý z nich je pro banku důležitý. Bonita klienta vlastně znamená schopnost klienta dostát svým závazkům. S klesající bonitou tak samozřejmě klesá i šance na získání úvěru. Jaké jsou nejčastější příčiny, které vedou k neúspěchu? A mohu svou bonitu vůbec ovlivnit?

Podobu spotřebitelského úvěru definuje zákon, který byl nedávno novelizován. Na trhu je v posledních letech přebytek likvidity a banky se neustále předhání, kdo přijde s lepší a lákavější nabídkou na úvěrové produkty. Ovšem proti tomu stojí legislativa, která bankám i nebankovním společnostem nařizuje lustraci klientů. Ty vám mohou půjčit až v případ, kdy je dostatečně přesvědčíte o to, že jste schopni dostát svým závazkům, které po podpisu smlouvy budete k věřiteli mít. Klient by v opačném případě mohl celou smlouvu napadnout, což by posléze mohlo mít nedozírné následky pro samotného věřitele. Přitom neschopnost splácet není u dlužníků neobvyklý jev a každým rokem žádostí o oddlužení přibývá.

Pro banku je podstatné, zda dokáže žadatel splatit dlužnou částku v celém jejím rozsahu. K tomu, aby tak mohl učinit je zapotřebí pravidelný příjem. Ten garantuje pracovní smlouva na dobu neurčitou. V případě, kdy má žadatel pracovní smlouvu na dobu určitou, nepravidelný nebo žádný příjem, je ve zkušební nebo výpovědní lhůtě, má jen minimální šanci na úspěch.

Možná právě proto v posledních letech prosperují nebankovní společnosti. Ty na takové žadatele čekají s otevřenou náručí. Nabízí spotřebitelské i hypoteční úvěry a dosáhnout na ně není vůbec složité. U hypotečního úvěru je ovšem potřeba ručit nemovitostí, stejně jako je tomu v bance. Takovým produktem je i americká hypotéka, peníze z ní lze následně čerpat na vlastní bydlení, cestování nebo třeba studium.